Počítače všude, soukromí nikde

Jaké počítače budeme mít za dvacet let a k čemu je budeme  používat? Pro nápovědu se vypravme opačným směrem, dvacet let do minulosti.

V roce 1989 již existovalo vše, co je dnes v IT rozhodující: osobní počítač, mobilní telefon, internet, digitální fotoaparát. Pentagon budoval družicový systém GPS - od začátku s tím, že bude k dispozici také civilním uživatelům. Web vznikl právě toho roku. Všechny ty věci byly drahé, neohrabané, z dnešního - dokonce možná i z dobového - hlediska ošklivé, obtížně se používaly, bylo však celkem jasné, že mají budoucnost. Kdybyste se tehdejších odborníků zeptali, co bude v informatice důležité za dvacet let, všichni do jednoho by jmenovali osobní počítač, mnozí internet i mobil. Velmi pravděpodobně by jim však uniklo, že ty tři věci spolu budou těsně souviset. A určitě by neuhodli, že si na mobilech budeme psát SMSky, že se bude z webu stahovat hudba a filmy, že mladí budou trávit spoustu času s podivnou věcí zvanou Facebook... Z toho je vidět, kde jsou meze: co se předpovědět možná dá a co určitě ne.

Budoucnost už nastala, jen je nerovnoměrně rozložená, řekl kanadský spisovatel sci-fi William Gibson. V tomto smyslu rok 2029 existuje již dnes, stejně jako v roce 1989 existoval technologický dnešek. Jen si nemůžeme být příliš jisti, kde tu budoucnost hledat.

Zrychluje se pokrok? Často zapomínáme, že se vědecké objevy a technické vynálezy neprosadí samy o sobě. Informatiku nepohánějí vpřed procesory, ač jsou stále rychlejší, ale peníze. V devadesátých letech byla v USA nezvykle dlouhá konjunktura a tím pádem přebytek kapitálu. Z něj se zaplatil vznik mnoha dnešních vymožeností, především všeobecně dostupný levný internet.

Taková šťastná souhra okolností - setkání přebytku nápadů s přebytkem peněz - se může a nemusí opakovat. Doba je dnes rozhodně méně optimistická. Je tu i další faktor: v devadesátých letech byly počítače a internet pro investory tou největší atrakcí. Dnes informatice konkurují další obory, některé z nich jsou určitě víc sexy: nanotechnologie, široká škála biotechnologií včetně genetického inženýrství, nové směry v energetice, obranné technologie... Klidně se může stát, že se rozvoj počítačů zpomalí, budou mu chybět peníze i chytří lidé - protože i těch je vždy jen omezený počet a zlákají-li je jiné obory, na IT jich tolik nezbude.

Informatika je stále výkonnější a přitom stále méně nápadná. V roce 2029 už může být svým způsobem neviditelná - bude všude a ve všem a my ji budeme přehlížet, stejně jako dnes nevěnujeme pozornost vodovodu, elektrické síti, kanalizaci, veřejné dopravě. Všimneme si jich v jediném případě: když nefungují. S počítači a internetem tomu bude nejinak.

Jejich všudypřítomnost bude mít mnoho podob. Krabičce, kterou nosíme v kapse či kabelce, budeme ze zvyku pořád ještě říkat telefon, přestože to slovo není výstižné už ani dnes. Bude to univerzální pomůcka, náš klíč do digitálního světa.

Především nám samozřejmě umožní komunikovat slovem, textem i obrazem s jinými lidmi. Neohrabané rozlišení mezi textovými zprávami, e-mailem, hlasovou poštou atd., strašlivě technoidní a nepřirozené, samozřejmě zanikne: namísto dnešního telefonního čísla, mailové adresy, přezdívky na chatu, identifikátoru na Skype atd. budeme mít jen jednu společnou schránku pro všechny druhy komunikace. Počítače samy nám ji převedou do formy, která se nám bude právě hodit: když řídíte, přečte vám maily, když jste v noci doma a nechcete nikoho rušit, převede hlasové vzkazy do textu. A zmizí všechna složitá nastavení, zaškrtávání, seřizování... z hlediska normálního uživatele budou tyhle věci fungovat samy, stejně jako funguje lampa zastrčená do zásuvky.

Kromě toho, k čemu slouží mobil dnes - komunikace, hudba, video, hry, mapy, kalendář, poznámky - mu přibudou další důležité funkce. Stane se peněženkou a osobním dokladem. Plastové platební karty nejspíš ještě budou roku 2029 existovat, ale jejich dny už budou sečteny. Telefon zastane jejich funkci lépe a bezpečněji.

Telefon bude také naším pojítkem mezi reálným a digitálním světem. Už dnes vám ukáže na mapě, kde jste a namaluje, jak se dostat na požadované místo. V budoucnu si čočkou telefonního fotoaparátu prohlédnete ulici kolem sebe a nad budovami se zobrazí popisky: tohle je základní škola, támhle policejní služebna, tohle zas restaurace U koníčka, otvírací dobu má tu a tu, specialitou menu je dnes zeleninový kuskus za deset euro devadesát... Říká se tomu rozšířená realita a má to potenciál vydělávat peníze reklamou, tedy i celkově nadějnou budoucnost.

Reklamy bude kolem nás vůbec hodně - daň za to, že za většinu počítačových služeb nebudeme platit, stejně jako je to dnes s vyhledávačem Google. V počítačových systémech je už dnes o každém z nás spousta údajů a bude jich daleko víc: které webové stránky si prohlížíte, čemu konkrétně na nich věnujete pozornost a po jakou dobu; kde celý den chodíte, jaký je obvyklý vzorec vašich pohybů a pochůzek; kolik vyděláváte a co nakupujete; s kým se přátelíte a jaké názory veřejně vyjadřujete. Plus zdravotní stav, daňové přiznání, členství ve spolcích, profesní životopisy... Některá z těchto dat jsou dnes veřejná, jiná důvěrná a chráněná zákonem, v budoucnu se rozsah ochrany může změnit - sotva však bude přísnější, spíš naopak.

Soukromí v dnešním slova smyslu v podstatě nebude existovat. A téměř nikomu to nebude příliš vadit - po malých dávkách si zvykneme, vyměníme soukromí za pohodlí (nic není třeba opakovaně vyplňovat, všude o vás všechno vědí), za slevy, za bohatší společenský život (co všechno na sebe lidé už dnes na webu prozradí!), za příslib bezpečnosti proti teroristům, zlodějům dat a organizovanému zločinu. Mnoho důvěrných údajů dáme rádi všanc výměnou za lepší zdravotní péči - individualizovanou, poskytovanou na dálku, s mobilním telefonem jako monitorovacím zařízením tělesných funkcí. Otázka soukromí bude velkým politickým tématem a základním bodem nových ideologií.

Cestování na velké vzdálenosti bude dražší a méně obvyklé než dnes, ať už kvůli rostoucím cenám ubývající ropy nebo v důsledku nových ekologických daní. Starší generace to ponese těžce, mladá se rychle přizpůsobí a nahradí fyzickou přítomnost digitální komunikací. Je možné, že konečně uspějí videotelefony a videokonference, většině lidí však asi bude stačit komunikace hlasem a písmem jako dnes. Mimochodem, počítače budou mít dál klávesnici, diktovat jim text bude možné, ale používat se to bude jen málo. Pokud jde o způsoby ovládání strojů, jsme hodně konzervativní, podívejte se jen na auta před sto lety a dnes.

Sci-fi budoucnost nás nečeká. Namísto křesel, které se díky vestavěným čipům automaticky přizpůsobují poloze těla, budeme dál sedat na dřevěné židli. Vlastně lze říci, že nových oblastí, kam počítače oproti dnešku proniknou, nebude příliš mnoho. A to jsme pořád mluvili o naší části světa, o bohatém Západu. Části dnešních chudých zemí digitální technologie pomohou, umožní jim prodávat na dálku levné služby, jako je tomu dnes v Indii. Ty zbylé naopak propadnou ještě hlouběji ke dnu, uzamčené ve svých vnitřních konfliktech, nedostatku vzdělání a elektřiny. Svět je vlastně pořád stejný, táž hra v malých obměnách po tisíce let. Počítače to nezmění, ani v roce 2029, ani později.