Sex, lži a počítače

Široká zadní sedadla amerických automobilů udělala pro sexuální revoluci víc než Woodstock, marihuana a oba Kinseyho Reporty dohromady. Jediné, co jejich vliv předčilo, byla antikoncepční pilulka. Jinými slovy, rozvoj vědy a techniky ovlivňuje i tak tradiční aktivity, jakými jsou partnerské vztahy, erotika a sex.

První, co každého v této souvislosti asi napadne, je mobilní telefon - a právem. Australský operátor Virgin Mobile loni zveřejnil výsledky průzkumu, podle nichž třetina lidí občas nepozorovaně nahlédne do telefonu svého partnera. Což není dobrý nápad, protože 45 % z nich tam najde flirt nebo  erotické konverzace, ovšem s někým jiným. Autoři studie se zdrželi spekulací, zda by stejně dopadly i ty nenahlížející dvě třetiny, které soukromí svého partnera respektují. Odpovězme si každý za sebe. Mobil je v každém případě základním a nezbytným nástrojem nevěry - až se člověk diví, jak to ti lidé vlastně dělali dřív. Telefon je nejzákladnější pomůckou umožňující milostnou komunikaci na dálku. Důležité přitom je, že nejen hlasovou. Většina lidí dovede svá tajná přání a představy snáze napsat než vyslovit.

Zapřáhnout počítače do služeb erotiky se inženýři a podnikatelé snaží odjakživa - jednak proto, že to jsou taky jen lidé, jednak a hlavně proto, že se tam skrývá pořádný balík peněz. Pornografie je na internetu jednou z nejziskovějších aktivit, hlavně proto, že její uživatelé jsou zvyklí platit, což je v jiných oblastech problém - zvykli jsme si, že na webu je všechno zadarmo a do peněženky jen tak nesáhneme. Hambaté obrázky a videa však vydělávají,  přestože vedle těch placených je k dispozici také spousta dalších zdarma. O internetové pornografii dnes velmi pravděpodobně platí zhruba totéž, co před sto lety řekl Freud o masturbaci: každý to občas zkusí, a kdo tvrdí, že ne... tomu už na downloady nestačí kapacita disku.

Kde je porno, tam však vedle hravé roviny věci vyvstávají i problémy. Ke zodpovědnému chování dospělého člověka patří chápat, kde končí legrace, kde morálka, kde začíná zákon. Technologie i zde mění situaci, což je velké samostatné téma, bohužel méně příjemné než to dnešní - nechme si ho na horší počasí.

Co nejúplnější sexuální komunikace na dálku zatím patří k neuskutečněným technickým snům - a možná to není zas tak velká škoda. Dosavadní pokusy vyvolávají spíš smích než vzrušení, pěknou ukázkou je tzv. taktilní oblek, pevná kombinéza, která má uvnitř hustou síť jemných výstupků, jeden z partnerů na dálku řídí jejich pohyb a ten druhý je vnímá. Možná by tak šlo někoho ulechtat k smrti, sotva však víc. Poněkud šíleně vypadají pokusy s podkožními implantáty, schopnými přímo přenášet nervové vzruchy z jednoho těla do druhého. Primárním cílem tohoto výzkumu samozřejmě není sex na dálku, ale například zlepšení života pro tělesně postižené - nicméně, lidé jsou hraví a vynalézaví...

Správná cesta vede nejspíš jinudy. Zařízení Mutsugoto, jehož prototyp postavila britská Distance Lab, sestává z kamery a projektoru upevněných nad lůžkem a několika prstenů, jež si navlečete. Kamera snímá jejich pohyb a vy tak můžete malovat světlem po těle partnera disponujícího stejným vybavením - třeba na druhé straně zeměkoule. A on to opětuje. Tohle už není jen sex, jak si ho představuje inženýr, tohle může být i něha, důvěra... a i když se to té skutečné věci nikdy nevyrovná, může ji snad to na chvíli nahradit. Což asi je maximum, co lze požadovat - a co je rozumné požadovat.