Ruchadlo a UFO

Malé a doslova špinavé tajemství českého základního školství: v nižších třídách se běžně vyskytují vši a další druhy breberek. Snad to má co dělat s rostoucími sociálními rozdíly ve společnosti, kupodivu častěji naopak, než byste asi mysleli. Příliš zaměstnaní rodiče v dvoukariérových manažerských manželstvích jednoduše nemají na děti dost času. Připočtěte k tomu vysokou hustotu obyvatelstva ve městech, časté střídání prostředí – děti chodí sportovat, do kroužků, jezdí veřejnou dopravou – a budete nakonec rádi, že to jsou jen vši. Zatím. Přispěje i taková dobře míněná vymoženost jako pestrý koberec ve třídě, aby se prvňáčkové mohli občas podle chuti protáhnout, vyválet, sesednout se na zem k neformální části výuky. Moc pěkné, jenže školní uklízečka není zvyklá o koberec pečovat, vymyká se to navyklému pohodlnému řádu zaběhnutému po desetiletí.

A vlastně po staletí: školství je tereziánská instituce uprostřed postmoderní doby. Ruchadlo tažené párem volů se srazilo s létajícím talířem. Děti žijí naplno v jednadvacátém století s jeho nároky a lákadly, ve škole se často musí řídit požadavky pocházejícími z doby před Napoleonem. Není to nutně vždy špatně, kořeny kultury a vzdělání opravdu musí mít přiměřenou hloubku, jinak bude zle. Jenže nelze zůstat jen u nich. Je-li základní škola obrazem celé společnosti za dvacet, třicet let – což víceméně je – pak potěš pámbu: budeme sice v pohodě a uvolnění, ale pramálo připravení na reálné nároky světa, krom toho tu a tam zavšivení.