Chtěli iPhone, dostali Paroubka

Je obtížné popsat v novinách o několikasettisícovém nákladu  bezvýznamnou událost tak, aby i poté bezvýznamnou zůstala, ale budu se snažit. Příběh, v němž vystupuje mnoho napálených a nejspíš nevystupuje předseda ČSSD, lze shrnout takto: osoba, o jejíž identitě víme teď jen to, že je falešná, založila v listopadu 2009 v sociální síti Facebook skupinu nazvanou „10 náhodně losovaných členů této skupiny vyhraje každý týden iPhone“. Což mělo propuknout ve chvíli, kdy bude mít skupina sto tisíc členů.

V neděli 3. ledna, kdy důvěřivých zájemců bylo těsně pod 80 000, přejmenoval zakladatel skupinu na „Mladí lidé volí Jiřího Paroubka“ a slib telefonů zmizel. Na první pohled to může vypadat jako politická manipulace, v naivní interpretaci ve prospěch sociální demokracie, v interpretaci česky mazané pak ve prospěch jejích soupeřů, protože takový nepěkný trik přece zasluhuje opovržení. Ve skutečnosti však jde nejspíš o kanadský žertík bez politické agendy.

K posouzení věci je dobré vědět, jak to na Facebooku chodí. Členství v té či oné skupině neznamená téměř nic. Vstoupit lze doslova jediným kliknutím myši. Je to rozhodnutí, z nějž nic neplyne - povinnosti, závazky ani práva - a o němž se příliš nepřemýšlí. Velká část skupin má vysloveně recesistický charakter. Mnozí lidé postupně vstupují do stovek skupin a nejspíš na to téměř okamžitě zapomenou. Těžko proto tvrdit, že desítky tisíc hlupáků naletěly na očividně nereálný slib telefonů rozdávaných pro nic za nic. Většina z nich tomu jistě příliš nevěřila, ale pro tu legraci... nic to nestojí... a co kdyby přece jen? Neznámý vtipálek je technicky vzato nepodvedl, jen si z nich vystřelil.

Tím zároveň upozornil, s jak velkou rezervou je zapotřebí brát všechny úsudky odvozené z dění na Facebooku a na internetu vůbec. Tato historka neznamená - což je očividné - že oněch osmdesát tisíc lidí podporuje Jiřího Paroubka. Rovněž neznamená, což už tak očividné není, že slibem čehosi zdarma snadno uživatele Facebooku zmanipulujete: popsaný žertík se povedl, po obměně by se asi dal i zopakovat, ale těžko zařídit, aby z něj měl jeho původce jakýkoli prospěch. Neznamená ani, že by se na Facebooku nedal dělat skutečný politický marketing (nebo skutečné podvody), jen se na to musí jinak. Když vrstvy příběhu loupete, nezůstane nakonec nic, jen mediální artefakt.

V tom spočívá význam bezvýznamné události. Novináři, ale zdaleka nejen oni a zdaleka nejen u nás, si zvykli používat Facebook jako jakýsi permanentní průzkum veřejného mínění a zároveň obraz společenského dění, který je zdarma a vždy po ruce. To je závažnější omyl než uvěřit, že dostanete telefon od neznámého hodného strýčka! Sociální sítě nepředstavují ani reprezentativní vzorek populace, ani ukázku typického chování. Ta druhá výhrada je ještě vážnější než první: je to trochu, jako byste agresivitu národa posuzovali podle chování v počítačových hrách. Navíc je třeba brát v úvahu četné možnosti manipulace světem Facebooku - o jedné si právě povídáme. Přijdou jiné, méně průhledné.

Zvenku je tedy zapotřebí brát Facebook daleko méně vážně. Zevnitř je to přesně naopak. Sociální sítě už představují novou formu společenského života. Jejich uživatelé se brzy budou muset naučit vážit své kroky - dokonce pečlivěji než v každodenním životě. Tam se ledacos přehlédne a zapomene, kdežto internet si pamatuje vše. Prozatím však neuděláme chybu, budeme-li většinu dění na Facebooku pokládat za bouře ve sklenici slazené limonády.