Medvědi sestupují z hor

Než si pomyslíte, že se vás to netýká, dočtěte! Na Slovensku se už delší dobu stále vášnivěji diskutuje, zda střílet či nestřílet medvědy. Obrat „přemnožili se“ obsahuje už hodnocení situace a sám o sobě je předmětem sporu, jisté je, že těch medvědů je víc než dřív. Slovensko není Kanada, je malé a hustě obydlené, medvědi se nevyhnutelně setkávají s lidmi a na to není ani jedna ze stran takového setkání stavěná - obě mohou přijít k úhoně. Krom toho se medvědi zajímají o odpadky. Ty je vedou ke svérázné symbióze s člověkem. Takovým zvířatům se říká synantropní, což je špatná věc. Synantropní medvěd pokládá vaše odpadky za své vlastnictví a jejich okolí za své teritorium, čímž končí legrace a začíná jít o život - člověku, medvědovi nebo oběma.

Čímž máme zpět na stole otázku, kterou si ve střední Evropě už nepokládáme. Co s přírodou, která není ochočená a úslužná, ale ohrožuje nás? Donedávna - po několik uplynulých století s výjimkou pár posledních let - by se s s těmi medvědy nikdo nepáral. Překáží nám to, střel po tom! Dnes je většina lidí spíš pro ochranu a péči, všichni jsme živí tvorové a tak dále. Staré přístupy vypadají barbarsky. Jde ovšem o tutéž většinu, která se nikdy v lese nesetkala s medvědem.

Obecněji: široce rozmáchlý západní humanismus posledního půlstoletí nevypovídá vůbec nic  o zlepšování lidské povahy, ale výhradně o tom, že žijeme v bezpečí a nadbytku. Strádání a rizika známe z doslechu anebo je provozujeme jako rekreační sport. Co až nám zaškrábou na dveře? Pokud jde o medvědy, znalci divočiny radí, že není třeba mít příliš velký strach, jen musíme respektovat území a zvyky zvířat. Výjimkou však je situace, kdy medvěd vstoupí na váš pozemek nebo dokonce do domu. „Pak agresivně bojujte o život.“ Rada k zapamatování.