Tady bude pořádek

Ve věku 72 let zemřel přední průkopník informatiky Edsger W. Dijkstra.

V šedesátých letech minulého století se vedly spory, zda je programování věda, nebo umění. Byly to časy báječných mužů od počítacích strojů, doby nadšenců ovinutých děrnou páskou od hlavy k patě, plazících se po břiše nejdelší chodbou své instituce – protože jiným způsobem padesátimetrový výpis paměti studovat nelze – s vlastní verzí fortranského překladače vyděrovanou do štítků a zamčenou v šuplíku. Byly to romantické časy, totéž co počátek století v automobilismu či letectví.

Počítače se však souběžně stávaly důležitým pracovním nástrojem. Náklady na vývoj programů se začaly měřit získanými přínosy, a výsledky takového porovnání byly často tristní. Vznikl pojem softwarová krize, popisující rozpor mezi potenciálními možnostmi výpočetní techniky a reálným užitkem, který poskytovala. Jedním z těch, kdo zásadní měrou krizi vyřešili – za cenu zničení velké části romantiky – byl profesor matematiky z nizozemského Eindhovenu, Edsger W. Dijkstra. Pro informatiku udělal totéž co Ford pro výrobu automobilů: posunul ji od řemesla k velkovýrobě.

Stavby z prefabrikátů

Edsger Dijkstra se narodil roku 1930 v Rotterdamu. Studoval univerzity v Leydenu a Amsterdamu, deset let pracoval jako programátor – a to právě v oněch ryze průkopnických dobách. Od roku 1962 byl profesorem matematiky na eindhovenské technice, jedné z nejlepších škol svého druhu v Evropě, od poloviny osmdesátých let žil a pracoval v USA, nejprve v průmyslovém výzkumu, pak na univerzitě v texaském Austinu. Zemřel 6. srpna 2002 ve svém domě v nizozemském Neunenu.

Ve své vědecké činnosti se zabýval matematickou logikou a teorií algoritmů, praxi však nejvíc přinesl jako hlavní tvůrce tzv. strukturovaného programování. Pomohl učinit z programování inženýrskou činnost. V časech před Dijkstrou stavěli programátoři – obrazně řečeno – z náhodně posbíraných kamenů. Dijkstra jim ukázal, jak pracovat s prefabrikáty, jež do sebe přesně zapadají. Taková práce byla pro mnohé ze skutečných mistrů řemesla nudnější, avšak rychlejší, efektivnější a spolehlivější. V šedesátých letech zněla nově pravda dnes samozřejmá, že totiž programování počítačů není ani věda, ani umění, ale normální inženýrská činnost jako projekce budov či strojů.

Na hraně řádu a chaosu

Co to vlastně je počítačový program? Počítače nevymýšlejí postup řešení úlohy, pouze tento postup - který předem musel vymyslet a ve formě srozumitelné pro počítač zapsat člověk, programátor - provádějí. Jejich síla je v tom, že mohou takové předem připravené postupy provádět velmi rychle a prakticky neomylně. Vykonávají místo člověka netvůrčí duševní práci, podobně jako mnohé jiné stroje vykonávají namísto člověka netvůrčí práci fyzickou.

Abychom mohli pomocí počítače řešit nějakou úlohu, musíme tedy napřed vymyslet postup jejího řešení a rozepsat jej do takových dílčích kroků, které počítač umí provádět. Postupu řešení se říká algoritmus úlohy, zápisu algoritmu ve formě srozumitelné pro počítač se říká program.

Program řešící tutéž úlohu lze napsat různými způsoby. Některé jsou komplikované, jiné jednoduché. Některé umožňují snadnou modifikaci programu, když se úloha trochu pozmění, jiné nikoli. Některé jsou obecné a lze je použít na velké množství vzájemně podobných úloh, jiné jsou ušity na míru konkrétnímu problému. Dijkstra byl mezi prvními – a nejpronikavější z nich – kdo si uvědomili tyto rozdíly a ukázali programátorům, jakými pravidly se řídit, aby jejich programy byly jednoduché, přehledné a kvalitní. Na těchto poznatcích stojí i programovací prostředky dneška.

Edsger Dijkstra byl vynikající učitel, autor učebnic a monografií, obohatil angličtinu (a zprostředkovaně i češtinu) o řadu odborných termínů, jež se zcela vžily a dnes si málokdo uvědomuje, že mají konkrétního autora. Angažoval se politicky, nesnášel pokrytectví mocných a dovedl to kousavě dávat najevo. Jeho intelektuálním vzorem byl Sokrates, a i když to nedotáhl až k číši bolehlavu kvůli kažení mládeže, rozhodně mu nelze vytknout, že by se v tomto směru nesnažil: atomové odzbrojení, vietnamská válka, životní prostředí, to vše byly věci, jež mu ležely na srdci. Rád cestoval se svou ženou Marií po Americe v otlučeném mikrobusu Volkswagen, kultovním vozítku hippies. V něm také napsal většinu svých vědeckých prací. Na člověka, který udělal v programování pořádek, si obdivuhodně rozuměl s chaosem – ale právě tak to asi musí být.