Dialog o IT (nerealizovaná scénka pro slavnostní večer na Invexu)

REDAKTORKA (přichází rychle, vyzařuje z ní až přehnaná energie, v ruce drží zapnutý diktafon, bude jej v průběhu rozhovoru stále nastavovat MANAŽEROVI před ústa): Dobrý den!

MANAŽER (vážně, vědom si závažnosti chvíle a vlastní důležitosti, odkašle si, důstojným hlasem): Dobrý den, vítejte.

R (rychle): Ráda vás vidím. Mohl byste prosím našim čtenářům říci, jak teď s odstupem hodnotíte sobotní zápas?

M (překvapený, tuhle otázku nečekal, zaváhá, ale pak si řekne, že musí umět odpovědět na vše a tohle asi patří k věci): No… víte, já myslím, že to bylo docela dobré, tedy…

R (nenechá ho domluvit): Ano, ale naši čtenáři se ptají, proč jste nestřídal včas Rosického, pane Brücknere, když přece… (zarazí se. Zmlkne na chvilku.)

M: (zírá)

R (jiným tónem): Moment. (vyloví hrst zmuchlaných papírků a začne se jimi horečně přebírat, mumlá si): „Vláďa Hron, ne, to není ono… Sámer Issa… ministr Langer, pořádně přitlačit ke zdi… ale sakra, kde to je… no tady…

R (pokusí se znovu o agresivní tón, ale už jí to moc nejde): Takže pane řediteli, promiňte nekonvenční úvod a snad bychom mohli přejít k věci.

M (pochopil, nabyl půdy pod nohama, pobaveně): Jak vidím, naše moderní informační technologie nepoužíváte.

R: Ještě to tak, to bych v tom měla už úplnej… (zarazí se, jak kvůli zamýšlenému sprostému slovu, tak proto, že si konečně naplno uvědomí, s kým a o čem má mluvit) …úplnej hokej.

M: Zato teď v tom máte… poněkud fotbal. (Sáhne do kapsy saka, vytáhne PDA.) Podívejte, je to docela jednoduché. Všechny informace na jedno stisknutí tlačítka. Adresy. Telefonní čísla. Přístup k internetu. Zápisy z porad. Denní rozvrh. Například tady si mohu snadno vyvolat na displej (manipuluje u toho s přístrojem) naši schůzku. No prosím. A pro případ, že bych to zapomněl, tu hned vidím, jak se jmenujete, odkud jste, o čem si máme povídat… Taky vidím, že máte dvacet minut zpoždění.

R (otráveně, na půl úst spíš do publika než k M): Nejela šalina, no.

M (živě, má příležitost se předvádět): To mně kdyby nejela… tedy, nejelo Audi, tak bych vám zavolal a omluvil se. Snadno, protože vaše jméno v denním rozvrhu je automaticky provázáno s vaším telefonním číslem v databázi kontaktů. Takže stačí jedno prokliknutí a… (odmlčí se). Hergot.

R: Copak?

M: Spadl systém, ale (zkusí se vrátit do rytmu) to nic, to se hned obnoví. (Manipuluje s přístrojem.)

R: Jak – spadl? Nic vám neupadlo.

M: To je jen takový slangový výraz pro případ, kdy se něco…

R: Nepovede. Chápu.

M: (manipuluje) Ale to nic, to není nic závažného, hned to bude v pořádku… (jak manipuluje, přístroj mu vypadne z ruky a hlasitě třeskne o zem.

M: A do prkenný vohrady!

R: To vadí?

M: (s povzdychem): No, celkem vzato ano.

R: To mně ne. Podívejte. (vezme své počmárané papírky, hodí je na zem a začne sbírat). Vidíte? Pořád tam ta písmenka jsou.

M: Nepůjdeme tedy raději k věci? O čem tedy má být to interview?

R: Snad tedy pro začátek… čím se zabývá vaše společnost, pane řediteli?

M: Jsme vedoucí dodavatel komplexních řešení informačních systémů usnadňujících celkové řešení, návrh a kontrolu podnikových procesů stejně jako řízení kvality. (Pauza.) A taky dodáváme kapesní počítače.

R: Což se vám teď docela hodí, že? Ale ta první věta: nešlo by to vysvětlit nějak víc pro lidi?

M: Pro lidi? (Pauza) To by nešlo.

R: Ale to je trochu chyba, ne?

M: Zatím to nikomu nevadilo… Ale dobře, snad by se dalo říci, že… že…

R: Ano?

M: No, nechte mě chvilku přemýšlet.

R: (čeká, dělá obličeje)

M: (rozzářeně) Děláme systémy, aby všechno fungovalo lépe! (Povadne mu úsměv.) To je zase blbost, že? Ale víte… ona je to pravda. Jen se to špatně vysvětluje. – Máte tam ještě jinou otázku?

R: No… o úloze moderní výpočetní techniky v životě jednotlivce i celé společnosti.

M: Ano, to je důležité téma. Myslím, že byste tam měla napsat, že ta úloha je zcela zásadní. (Dlouze se podívá na trosky PDA na zemi). A snad taky, že se to s ní nesmí přehánět.

R: V tom se, pane řediteli, shodneme.

M: Ale příští rok uvedeme na trh nerozbitný model!

(konec)