Jsem pro vyšší daně...

...pokud by vedly k vyšší kvalitě života v naší zemi. Samozřejmě bych napřed chtěl, aby politici předložili důkazy, že bez zvýšení daní to nejde, budou-li však na toto téma mluvit rozumně, jsem připraven naslouchat.

Ultraliberální taškařici z minulého týdne, zvané den daňové svobody, se dostalo značné publicity - jednak proto, že dovednost Liberálního institutu v sebepropagaci je obdivuhodná, jednak proto, že téma je poutavé. Kdo by nechtěl brát o čtyřicet procent více, kdo by nebyl ochoten ztotožnit se s názorem, že stát nás všechny okrádá o výdělek a ještě nás nutí připlácet za zboží? Koneckonců, až na ty expresivní výrazy to je pravda. Je však třeba položit si otázku, proč to stát dělá a jaké jsou alternativy.

Jednotlivec, s výjimkou velice úzké vrstvy těch nejbohatších - a přiznám se, že jejich starosti mě opravdu nezajímají - si nikdy nemůže koupit ze svého všechno, co potřebuje ke spokojenému životu. Na některé věci musíme mít společnou kasu. Nikdo si sám nezaplatí čisté a bezpečné ulice, spolehlivý systém zdravotní péče, lepší životní prostředí, fungující veřejnou dopravu, víc míst na vysokých školách. Ano, když budu brát o polovinu více, ušetřím snáze na auto a kdyby se snížila i spotřební daň, budu do něj moci levněji natankovat. Jenže pak s ním vyjedu od pumpy a okamžitě uvíznu v dopravní zácpě, protože na modernizaci silniční sítě nebudou prostředky. O tom už liberálové nemluví. A také opomíjejí, že představa individuálních účtů je falešná: jednou z podmínek kvalitního života je to, aby podobně kvalitně žili i jiní, ať už z důvodů morálních, nebo naopak zcela pragmatických (začne-li dnes studovat více vysokoškoláků, bude celá ČR - nejen oni a jejich rodiny - za dvacet let bohatší zemí).

Takhle to však chodí v normálně fungujícím státě - ne v takovém, který z daní financuje především to, co si nechal ukrást. Ne v takovém, kde je politika redukována na holou mechaniku moci, kde v ní jde téměř výhradně o složení zjevných a skrytých koalic, o předsednická a ministerská křesla; kde není možné odevzdat u voleb hlas buď ve prospěch tohoto názoru, nebo třeba ve prospěch představ ultraliberálů. Dostanou se aspoň před příštími volbami do české politiky skutečná témata včetně výše daní a z nich vycházející budoucí podoby naší země? Budeme moci aspoň trochu ovlivnit, jak chceme doopravdy žít - anebo zas jen to, kdo nám bude o té budoucnosti předkládat polopravdy? Nastane-li ta první možnost, pak je skoro jedno, jak hlasování dopadne - hlavně, že se pohneme vpřed, směr se dá vždycky za pochodu upravit. Nastane-li druhá možnost, pak je to jedno určitě: nepohneme se nikam.