Prostor bez pravidel

„Asi padesát řádků,“ řekla mi redaktorka. (To je jedna ze dvou otázek, jež my námezdní pisálkové vždy klademe: jak to má být dlouhé a zda je náš list pro, anebo proti.) Psát týž článek pro Internet, na rozsah bych se neptal. Právě to je možná největší - a určitě nejčastěji přehlížený - rozdíl v jazyku a stylu Internetu a klasických tištěných médií.

Novinové články je třeba psát na přesnou délku; dnes, v dobách počítačové sazby, se již nepočítají písmenka tak úzkostlivě jako za Čapkových časů, ale základní omezení plochou stránky platí dál a platit navždy bude. Nic takového nesvazuje autory na Internetu; ti se mohou rozepsat, jak chtějí, anebo být naopak struční dle chuti. Pracují totiž se stránkou, jež je - aspoň potenciálně - nekonečná. Dřív jsem si naivně myslel, že by taková vymoženost mohla přispět k průhlednějšímu psaní, že Internet zruší vatu používanou občas k vycpávání novin a časopisů na požadovanou délku. Chyba lávky: značné části webových periodik očividně chybí redigování, kázeň a schopnost omezit se na to skutečně podstatné, tedy vesměs kvality, jež jsou přímým důsledkem vymezeného rozsahu a redaktorovy přísné tužky.

Takové závěry samozřejmě nelze přehnaně zobecňovat. Pro Internet neplatí známý McLuhanův postřeh, že médium je poselstvím, a to proto, že Internet sám o sobě médiem není - je nosičem pro tisíce různých médií. Najdete na něm elektronickou verzi The New York Times, specializované zpravodajské deníky, jejichž tištěná verze by z ekonomických důvodů byla nemyslitelná, ale také propagační stránky firem a kyber-památníčky jednotlivců neboli osobní stránky - a pozor, i to jsou média! Soutěží o pozornost čtenářů se CNN, Guardianem či iDnes, a dost často jde o překvapivě vyrovnaný souboj.

Pozorný pohled odhalí mnoho dalších specifik. Například rozlišení mezi redakčním obsahem a inzercí (neřku-li mezi zprávou a komentářem), což je v seriózních novinách věc svatá a přísně dodržovaná, na Internetu často mizí, zpravidla velmi rafinovaným způsobem. Stačí do jinak zcela nezávislého článku o kolalokově limonádě přidat odkaz na webové stránky firmy Kola-lok a syn, což se běžně dělá. Je to autorova bezmyšlenkovitost, nečestná skrytá reklama anebo naopak užitečná služba čtenářům? Nevíme; taková etická a profesní pravidla teprve vznikají a úplně jasno nemá zatím nikdo.

Jazyk Internetu se od klasických médií samozřejmě také liší  - je živější, bližší mluvené řeči a je na něm znát řečená absence redigování i elementární pravopisné korektury - rozdíl je však menší, než by se dalo čekat. Snad až příští generace naplno využije všech výrazových prostředků nové technologie. My zatím zůstaneme u svých disciplinovaných padesáti řádků.