Kdybyste potřebovali na jedné jediné ukázce předvést, co je na internetu dobře a co špatně, lepší příklad než Wikipedii nenajdete.

Buď tvořivá země plná vzrušujících novinek, nebo krajina velkoskladů, levných ubytoven a plechových výrobních hal s minimální mzdou. Třetí cesta není.

WikiLeaks jsou nevyhnutelné. Jsou zákonitou součástí doby. Nemůžete digitalizovat všechny dokumenty světa a myslet si, že to projde bez nezamýšlených důsledků.

Líbí se vám, že je na internetu skoro všechno zadarmo? Tak si to užijte, dlouho to už trvat nebude.

Široká zadní sedadla amerických automobilů udělala pro sexuální revoluci víc než Woodstock, marihuana a oba Kinseyho Reporty dohromady.

Je obtížné popsat v novinách o několikasettisícovém nákladu bezvýznamnou událost tak, aby i poté bezvýznamnou zůstala, ale budu se snažit.

Školství je tereziánská instituce uprostřed postmoderní doby. Ruchadlo tažené párem volů se srazilo s létajícím talířem. Děti žijí naplno v jednadvacátém století s jeho nároky a lákadly, ve škole se často musí řídit požadavky pocházejícími z doby před Napoleonem.

V dnešní době od politiků celkem automaticky očekáváme, že nesplní sliby, pro něž jsme je zvolili.

Pramen se řece nepodobá. Všechno vždycky začalo nějak jinak. Internet svým způsobem vznikl v kazašské stepi.

Svět se skládá z mnoha světů. Jsou naskládány jeden přes druhý, mohou se trochu nebo hodně ovlivňovat, ale každý z nich zůstává samostatným celkem s vlastními pravidly. Pro většinu praktických účelů žije každý z nás jen v jednom z nich, ne v jejich součtu.

Za cenu velkých nákladů se lze účinně pojistit proti náhodným vnějším okolnostem, proti zlému úmyslu zvenčí i proti chybě lidí uvnitř jakékoli organizace. Vůči zlému úmyslu uvnitř však spolehlivá ochrana existovat nemůže.

Hodnotné věci zadarmo, to je nenormální stav. Na jeho vzniku se podepsalo několik příčin: akademický původ internetu, nedostatek účtovacích a platebních mechanismů, podcenění významu a růstu sítě.

Lidí odmítajících realitu, protože je neslučitelná s obsahem jejich podvědomí, očividně přibývá a to je trend, z něhož jde strach.

Široce rozmáchlý západní humanismus posledního půlstoletí nevypovídá vůbec nic  o zlepšování lidské povahy, ale výhradně o tom, že žijeme v bezpečí a nadbytku. Strádání a rizika známe z doslechu anebo je provozujeme jako rekreační sport.